Zvučící kameny, okna do nebe

Stojím celá rozechvělá, protknutá vibrující atmosférou na rozlehlé náhorní plošině. V nadmořské výšce 1 770 metrů nad mořem, v drsné, ale krásné krajině s rozlehlými travnatými plochami se zastavil čas. Na horizontu se k jasně modrému nebi majestátně zvedají dramatické vrcholy hor. Namísto našich všech čertů se tu prohání všechny možné větry. Okouzleně naslouchám prazvláštním zvukům různých frekvencí, které díky silnému, svištícímu větru vydávají děravé menhiry uspořádané do řad, kruhů a jiných kamenných útvarů. Jakoby několik Panů z řecké mytologie vyluzovalo na svých flétnách vysoké tóny zatím neznámé kosmické melodie.

Záhadný arménský Stonehenge

Karahunj, nebo též Zorac Karec, vzácná prehistorická památka neobjasněného původu, bývá často srovnáván s proslulým kamenným kruhem Stonehenge. Toto porovnání však není zcela na místě. Proč? Protože to zní, jako byste řekli matce, že je podobná své dceři. Stonehenge je totiž minimálně o 3500 let mladší než jeho arménský protějšek. Věk Karahunj je naopak o 3000 roků vyšší, než je tomu u egyptských pyramid!

Abych byla upřímná, Karahundž - nejen pro svou divokou větrnou symfonii - na mne učinil mnohem silnější dojem než Stonehenge. Ten jsem navštívila, včetně jeho vnitřního kruhu, i v magický den 12. 12. 2012, takže mohu imprese z obou kamenných "staveb" porovnávat.

Mimochodem, ani pojmenování "arménský" není úplně odpovídající. Arméni (i těch 8 miliónů, kteří žijí kvůli krvavé turecké genocidě v diaspoře) neříkají své vlasti Arménie, nýbrž Hajastan, Země Hajů (Hajastani Hanrapetuthjun). Arméni sami sebe označují "Hajer".

Název krajiny i jejích obyvatel vychází ze jména mýtického hrdiny, zakladatele arménského národa Hajka (Hayka) Nahapeta, jehož život se odehrával ve velice dávných dobách. Hajk se odmítl podřídit tyranovi Belovi, vládci Mezopotámie, někdy označovaného za zlovolného a nepřátelského obra. S celou svou rodinou se z Mezopotámie raději přestěhoval pod horu Ararat, historického území Arménie až do tragické genocidy spáchané Turky. Bel, který ovládl Babylon, vytáhl do boje proti Hajkovi, ten ale nad ním zvítězil. Bel zhynul po zranění způsobeném přesně mířeným Hajkovým šípem.

Starověký, skutečný arménský kalendář začíná právě 11. srpna 2492 před naším letopočtem, dnem Hajkova hrdinného vítězství. To už Karahunj dávno stál na tom samém místě, na kterém si jej můžete i dnes prohlédnout, ohmatat si jej a nechat do sebe doslova vtékat jeho mohutné frekvenční vlny.
Od 11. srpna do 9. září se kdysi slavil Navasard, starověký arménský Nový rok, současně však i založení arménského národa Hajkem. Jedenáctý srpen měl být také dnem, kdy starozákonní Noemova archa přistála po ukončení velké biblické potopy na hoře Ararat.

Písně větru zakleté v kameni

Na jihu Arménie, asi 3 km od města Sisian a cca 200 km od Jerevanu, jsou rozestavěny menhiry, dolmeny, kromlechy a kurgany megalitického komplexu, připomínající čedičové kosti obrovitánské kamenné obludy.
Jméno Karahunj se skládá ze dvou kořenů: "kámen" a "tušení" ("hunj"). "Hunch" znamená zvuk, příhodný název Karahunj bychom tedy mohli přeložit jako "zvučící", "zvuk vydávající", "mluvící" či "zpívající kameny".
V mnoha zdejších kamenných blocích, jichž je víc než 200 a některé váží až 10 tun, najdete otvory, které jsou zaměřeny buďto na nebe, na některé hvězdy anebo hvězdná souhvězdí, případně na "nebeský průzor" dalšího kamenného sloupu. To je jedna z příčin, proč se Karahunj považuje za prehistorickou observatoř.
Při silném větru generují tyto kulaté díry jedinečné a nesmírně působivé zvuky.

Původní název udivujícího kamenného celku není již nikomu znám, až později dostal název Karahunj, a to právě kvůli hvízdání a zpěvu větru.

UFO anebo zbloudilí Hunové?

Osobně se nedomnívám, že záhadné a svými rozměry obdivuhodné stavby různého tvaru a účelu vystavěli na mnoha místech naší planety mimozemšťané, neboť konstrukci něčeho podobného by lidské bytosti s relativně primitivními nástroji stěží zvládli. Je však pravdou, že hypotézy o návštěvnících z kosmu kolují jako dotěrné vesmírné koráby i kolem Karahunj.

Důvod? Jednou z mnoha záhad Karahunj je četný výskyt podivných kamenných plastik, na nichž jsou často zobrazené postavy se zvláštními, prodlouženými lebkami, vskutku odpovídající naší představě o vzhledu ufonů.

My však víme, že na Zemi existovaly různé národy, u nichž docházelo k úmyslným umělým lebním deformacím. Nemusíme ani cestovat do relativně vzdálené Arménie, u našich bezprostředních bavorských sousedů se tvarovaly hlavy žen do podélné formy minimálně ještě v pátém stolení našeho letopočtu!
Šišatými hlavami se pyšnili rovněž Hunové, Balkánci - především Bulhaři a předkové Chorvatů - nebo usedlíci na břehu Černého moře, kupříkladu Rumuni. A v mnohem větších dálavách mezi jinými i Peruánci.
Navzdory tomu, že jsme informovaní o praktikování této zvyklosti v možných i nemožných, starověkých i středověkých lokalitách, jedinečná zobrazení v Karahunj zatím zůstávají nevyluštěným a úctu vzbuzujícím tajemstvím.

Kamenná observatoř

Stejně jako o původu, tak rovněž o účelu Karahunj se už léta vedou vášnivé, nezřídka také hodně zajímavé diskuze, které však doposud nikam nevedli. Jeho historie je tak věkovitá, že se můžeme o funkci cenného objektu opravdu pouze dohadovat.

Hojné důkazy dosvědčují, že mohlo jít o prehistorickou observatoř a kalendář. Kamenný kruh je hlavní strukturou Karahunj. Společně s kameny uspořádanými v řadách může tvořit větší astronomický nebo rituální systém. Samotné řady se jeví být orientovány podle určitých astronomických bodů na obloze. Skutečný význam všech kamenných útvarů je stále předmětem bádání, ale mnozí věří, že byly používány k sledování pohybu hvězd a planet na noční obloze.

Otvory v kamenech, "okna do nebe", pravděpodobně sloužily k pozorování konkrétních nebeských těles. Vědci se domnívají, že kameny byly uspořádány tak, aby odpovídaly významným astronomickým událostem, letnímu a zimnímu slunovratu či rovnodennostem. Sloužili tudíž jako kalendář, který pomáhal prehistorickým předchůdcům moderních Arménů synchronizovat zemědělské a rituální aktivity s cykly přírody.

Jedna z kamenných "sestav" připomíná souhvězdí Labutě, přičemž jsou některé otvory v kamenech zacílené na největší hvězdu tohoto hvězdného uskupení. Objevily se dokonce teorie o mapě noční oblohy, která je kamennými obrazci projektovaná na plochu Karahunj. Někteří vědci prezentovali spekulace, které tvrdí, že kamenné kruhy mohly symbolizovat cyklickou povahu času a života, což je koncept, který byl hluboce zakořeněn v mytologiích mnoha starověkých civilizací. Jedna z bezpočtu legend o Karahunj vypráví, že byl zasvěcen starověkým bohům, kteří odtud sledovali hvězdy a řídili osudy lidí. V další pověsti bylo Karahunj místem, kde se setkávali druidové a kněží, aby prováděli tajemné rituály a uctívali božstva, která vládla – nebi.

Svatyně a vzdělávací centrum

Z některých lidových tradicí zaznívá přesvědčení, že Karahunj byl vstupní branou do jiného světa nebo dimenze, kde duše předků zůstávají v kontaktu s živými. Tyto příběhy odráží hlubokou víru v propojení mezi zemí a nebesy, mezi živými a mrtvými. Rovné linie vedoucí do jakéhosi centra komplexu asociují ceremoniální stezky, takže klidně mohlo jít o kultovní, obřadné a posvátné místo, které tisíce let sloužilo náboženským a rituálním účelům. Což vede k domněnce, že stejně jako jiné kamenné komplexy mohl i tento sloužit jako centrum vzdělávání, kde místní kněží zaškolovali své učedníky do různých tehdy známých oborů, hlavně však do astronomie a odhalovali před nimi poznání, které bylo běžným smrtelníkům nepřístupné. S tím vším souvisí teorie, která spojuje Karahunj s dalšími megalitickými stavbami po celém světě, což naznačuje globální síť starověkých observatoří a kultovních míst.

Ať tak či onak, samotný Karahunj i celá krajina kolem má významný symbolický a spirituální význam. Jeho poloha nebyla určitě vybrána náhodně, nýbrž naopak, zcela záměrně. A to nejenom pouze pro svou geografickou, nýbrž i energetickou výjimečnost. Ustává tu vnímání času a návštěvníci zažívají pocty hluboké úcty i magického tajemna. Možná tu byli dávní lidé v přímém spojení s již zapomenutými bohy, duchy přírody, nadpozemskými bytostmi a svými předky.