Pět rad dietního terapeuta – zcela zdarma

Jako dietní terapeut pomohl zhubnout už tisícům lidí. Na český trh přinesl nevídaně pestrou nabídku hotových funkčních potravin. Obezitou se zabývá vědecky na pražské pobočce Univerzity of New York. Úspěšný terapeut a vědec Mgr. Martin Cvrkal nám odpověděl na 5 palčivých otázek.

Na sladké a tučné jídlo mám prostě chuť, kterou neumím ovládat. Co s tím?

Věřte mi, nejste v tom sama. Chutě na sladké a tučné jsou běžné a výzkumy ukazují, že jejich intenzita je z velké části geneticky daná. To ale rozhodně neznamená, že se s nimi nedá pracovat. Existují dvě strategie, které vám mohou pomoci, a můžete je i kombinovat.

První je snížit spouštěče těchto chutí. To znamená nekupovat si domů sladkosti a tučná jídla nebo se vyhýbat místům, která vás k nim lákají—třeba změnit trasu z práce, abyste nechodila kolem cukrárny.
Druhá strategie spočívá v tom, že se naučíte s chutěmi pracovat a postupně je ovládat. Nejefektivnější je v tomto směru spolupráce s terapeutem, který vám může ukázat osvědčené techniky, jak chutě zvládat.
Je důležité vědět, že cílem není úplně se zbavit chutí—není to ani nutné. Pokud zjistíme, že kontrola chutí je pro vás důležitá (dnes to umíme i změřit), zaměříme se na jejich omezení. Naštěstí to obvykle není největší překážka a zlepšení v této oblasti bývá jednodušší, než se zdá.

Když jsem ve stresu, jím. Znamená to, že když stres neomezím, nezhubnu?

Bylo by úžasné odstranit ze života veškerý stres, ale bohužel to není ani možné, ani smysluplné. Některé situace prostě způsobují napětí a zátěž. S klienty pracuji na tom, jak snižovat stresovou reakci na určité podněty. Pokud už ale ve stresu jsme, je důležité mít co nejpestřejší paletu strategií, jak ho zvládnout.
Jednoduše řečeno, pokud je jídlo mojí jedinou strategií pro zvládání stresu, problém není ve stresu samotném, ale v tom, jak na něj reaguji. Když se cítím napjatě a napadne mě sáhnout po jídle, je dobré zamyslet se nad jinými způsoby, které mi mohou pomoci—zavolat kamarádce, podívat se z okna, jít na procházku do přírody. Nové strategie nemusí být zpočátku tak účinné jako jídlo, ale s trpělivostí a cvičením se jejich efektivita zvýší.

Diety mám za sebou úspěšné, ale po nich se vždy vrátím zpátky. Má cenu se ještě snažit zhubnout?

Rozhodně to cenu má! Je ale potřeba změnit strategii. Je super, že máte dostatek odhodlání pustit se do diety, dodržet ji a zhubnout. Je třeba si uvědomit, že klíčové období vždy přichází po tom, co zhubnete. U klientů, kteří mají problém s opakovanými jo-jo efekty, je vždy důležité si uvědomit, že proces změny přístupu ke stravování je dlouhodobá záležitost. Minimálně jeden rok, ale spíše dva roky. Nejsou to dva roky strádání a diety, ale svým způsobem mírně nepříjemné být mohou, protože změna návyků je prostě po nějaký čas trochu nepříjemná. Proto je důležité, aby těch změn nebylo až moc – je to potom velmi zahlcující a náročné na zvládnutí. Vždy se s klientem snažíme zvolit jednu až dvě změny, které aplikujeme dlouhodobě a vytrvale. Ostatní "nedokonalosti" jen pozorujeme, ale nevěnujeme jim zásadní pozornost. Často se u klientů setkávám s přístupem buď všechno nebo nic – věřte mi, nefunguje to!Rodiče trpí značnou obezitou. 

Těžko mohou začít sportovat. Existuje pro ně nějaké východisko i bez případné operace typu bandáž žaludku?

Pohybová aktivita je velmi důležitou součástí zdravého životního stylu. V praxi se ale často setkávám s tím, že pro některé klienty je buď nemožná, anebo velmi neefektivní. Zvláště u klientů, kteří trpí závažnou artrózou velkých kloubů je efektivní energetický výdej velký problém. V tomto případě jsou řešením právě dietní opatření pod vedením odborníka. Zdaleka nejde jen o nastavení diety, ale především o intenzivní podporu v průběhu diety a nastavení dlouhodobého individuální přístupu k výživě. Přiměřenou pohybovou aktivitu zapojujeme tehdy, kdy je to pro klienta efektivní a především zdravotně bezpečné. V těchto případech opravdu univerzální rady neexistují. Já osobně volím právě kombinaci psychoterapie a velmi nízkokalorické diety, která se nám právě v těchto případech velmi osvědčila – tato metoda se jmenuje ICDT (více na www.icdt.cz).

Je pravda, že v dospělosti mají horší šanci hubnout lidé, kteří měli v dětství špatné stravovací návyky? Nebo máme všichni stejnou startovací čáru?

Pravdou je, že rozhodně všichni nemáme stejnou startovací čáru. Rozdíly jsou nejenom ve zmíněných genetických předpokladech, ale také ve výchově k přístupu k jídlu. Pokud má někdo opravdu nevýhodnou kombinaci genetických předpokladů, ale zároveň vyrůstá v prostředí, kde je veden k vyváženému stravování, pohybu atd., má výrazně vyšší šanci nemít v dospělosti problémy s obezitou a naopak. Výchova (sociální učení) je nepochybně významným faktorem, který ovlivňuje naše budoucí směřování. Pochopitelně to neplatí absolutně, ale rozhodně se nevyplatí v tomto ohledu podceňovat vliv výchovy a rodinného prostředí. V rámci terapie se často snažíme změnit velmi silně zažité, ale zároveň nevhodné stravovací návyky z dětství.

Chcete zhubnout pod vedením Martina Cvrkala? Napište na info@victus.cz a do předmětu mailu napište: Primazena.cz.