Novoroční předsevzetí: Víc času sama na sebe

Vypadá to, že čas pro sebe je luxus, který si dnes může dovolit málokdo a zvlášť my ženy. Musíme přece vykazovat stále lepší výsledky, v práci i soukromí být produktivnější, stíhat kromě plného pracovního úvazku roli matky, manželky, hospodyně… Odpovězte si sama: kolik máte času na to, co vás baví?

Možná je to i váš příběh

"Pro mě bylo transformačním obdobím mateřství. Je to práce 24/7 a ještě k tomu péče o domácnost, která je s malým dítětem pořád vzhůru nohama. S partnerem jsme se viděli jen večer, kdy on měl chuť hlavně na sex, a přál si mít doma náruživou milenku, zatím co já jsem se večer viděla buď v horké vaně nebo rovnou v posteli, a to i klidně bez vyčištěných zubů. Nějak mi mezi prsty unikalo společné trávení času, prostor na věci, které jsem dřív milovala, jako bylo malování a sport. Měla jsem naplánovaný celý den po minutách, ale stejně jsem nic nestíhala. Samozřejmě jsem chtěla i zhubnout, ale kromě procházek s kočárkem jsem se už na víc nezmohla. K tomu všemu jsem si začala všímat, že jsem na svoje dítě podrážděná a dokáže mě vytočit, když nechce jíst nebo usnout. Když jsem jednou na svoje osmiměsíční miminko začala křičet, že už ho mám plné zuby, a pak se ve výčitkách rozbrečela, došlo mi, že takhle to dál nejde." svěřuje se třicetiletá Petra. "Několik kamarádek mě neustále bombardovalo smskami a telefonáty. Ptaly se mě pořád dokola, kdy se konečně sejdeme na to víno, jak si slibujeme celou věčnost. Když to sečtu a podtrhnu, za toho tři čtvrtě roku s malým doma jsem zrušila kolem čtyřiceti schůzek, protože jsem buď neměla čas, hlídání, byla jsem unavená k smrti či bylo nutné doma prostě uklidit," přiznává Petra a pokračuje: "Na milovaném aerobiku jsem nebyla od porodu ani jednou, a to jsem si slíbila, že po šestinedělí se do cvičení zase postupně dostanu. Také jsem se tak dlouho chystala na výstavu svého oblíbeného malíře, až nakonec dřív skončila. Do toho se blížily Vánoce a já se snažila mít doma naklizeno a nachystáno tak jako vždycky předtím. Ještě jsem netušila, že s malým lezoucím dítětem, za kterým zůstává pohroma v podobě roztahaných věcí a vyházených skříněk a šuplíků, to prostě nejde a že tento boj nemůžu vyhrát."

Změna čeká jen na to, až k ní dospějete

Petra došla k rozhodnutí: "Novoroční předsevzetí si zásadně nedávám, ale tentokrát jsem udělala výjimku. Řekla jsem si, že nechci hubnout ani začít chodit třikrát týdně do tělocvičny. Nechci být skvělá manželka a milenka, jakou můj manžel očekává. Nechci být ani dokonalá máma, která nedělá žádné chyby, a už vůbec nechci mít perfektně uklizenou domácnost a dvakrát denně navařeno. Chci jen víc času pro sebe, ať se děje, co se děje." Někdy je nutné slevit z nároků na dokonalou domácnost a stoprocentně spokojené bližní. Matky jsou přece také lidé a potřebují svůj vlastní soukromý prostor! Jinak se zhroutíme. Petra přemýšlela, kde ten čas vzít, aby ho nekradla na nevhodném místě. "Co takhle do péči o dítě i domácnost zapojit více partnera a babičkám dát možnost strávit více času s jejich milovaným vnoučkem? Já jsem máma, ale můj muž je táta a babička je babičkou, tak ať se koukají také starat. Všechno nebude už ležet jenom na mně! Kdyby se mi něco stalo a musela jsem strávit dva týdny v nemocnici, také by to beze mě museli zvládnout," obhajovala se Petra sama před sebou. Další čas si vyšetřila, když její syn spal: "Do té doby jsem během synova spaní uklízela či žehlila. Pak jsem se na to vykašlala, radši si přečtu knížku nebo vytáhnu plátno a štětce. Nepořádek a nevyžehlené prádlo přece nikam neutečou. Od té doby uklízím a malý se vedle mě batolí. Konec konců je to i pro něj zábava, když se snaží srovnat komín z houbiček na nádobí nebo hází do prázdného kýble svoje kostky."

Čas na sebe je klíčem k všestranné pohodě

Když si nenajdeme čas pro sebe, odnesou to naši nejbližší. Je to paradoxní, ale v době únavy máme právě na ně zvýšené nároky. Jsou naše rodina, a před tou se přece nemusíme přetvařovat. Na rozdíl od šéfa, který nám přidal další úkol, na ně můžeme zakřičet. Často si dokonce myslíme, že i oprávněně. Vždyť neplní své povinnosti, nepomáhají nám a ještě k tomu zlobí. Petra šla na věc a hned naplno. Říkala si, že musí začít hned, jinak se asi zblázní, a že nějaké pozvolné "přecházení" na nový režim je zbytečná ztráta času. "Když máte vybitý mobil, dáte ho prostě do nabíječky, a aby vám zase hned nezhasl, musíte ho nechat pořádně dobít. Takže hned na první týden v roce jsem si sjednala sraz s kamarádkou, kterou jsem neviděla dobrého půl roku. Následovala návštěva lekce aerobiku! Dítě má přece dva rodiče a v bytě též nebydlím sama. Bylo na čase se podle toho začít řídit! Rok uplynul jako voda. Když máte čas na sebe, pak vás život víc baví a lépe vám dny ubíhají. A víte, co se stalo? Když jsem pak o dalších Vánocích bilancovala, jak se cítím a zda se mi moje loňské předsevzetí podařilo dodržet, tedy mít čas na sebe, a už bylo úplně jedno, čím ten čas naplním, zjistila jsem, že se mi povedlo zhubnout. S manželem si užíváme milování hodně a často. Mám kolem sebe kamarádky, se kterými je mi fajn. A hlavně – jsem trpělivější a klidnější, když můj syn zlobí nebo nemá dobrou náladu. Takže ve finále jsem lepší máma, manželka, mám pevnější a štíhlejší tělo a hlavně jsem odpočatější," pochvaluje si Petra svou roční bilanci.

Nemusíte být zrovna na mateřské jako Petra, abyste se do nového roku rozhodla pro změnu – udělat si na sebe víc času a trávit ho tím, co vás baví. Já do toho určitě jdu!