Když dítě ovládá svět: Jak čelit panovačnému chování

15.08.2024
Děti jsou vystaveny velkému množství podnětů, které mohou ovlivňovat jejich chování a hodnoty.
Děti jsou vystaveny velkému množství podnětů, které mohou ovlivňovat jejich chování a hodnoty.

Jak vychovat dítě, které chce mít vše pod kontrolou? Panovačné děti mohou být náročné, ale existují způsoby, jak jim pomoci rozvíjet sociální dovednosti a naučit je respektovat ostatní. V tomto článku se podíváme na efektivní strategie, které můžete vyzkoušet ve své rodině.

Příčiny panovačnosti

Panovačné chování dětí je výsledkem komplexní interakce několika faktorů:

• Společenské změny: Rychlé tempo života, narůstající individualismus a změny ve výchovných stylech vytvářejí prostředí, které může podporovat rozvoj panovačnosti.

• Výchovné styly: Příliš liberální nebo příliš autoritářské výchovné styly mohou vést k rozvoji panovačných rysů.

• Vliv médií a sociálních sítí: Děti jsou vystaveny velkému množství podnětů, které mohou ovlivňovat jejich chování a hodnoty.

• Vrozené dispozice: Některé děti mohou mít vrozenou tendenci k dominanci a potřebě kontroly.

Co se skrývá za panovačným chováním?

Panovačné děti se projevují různými způsoby:

• Manipulace: Snaží se ovlivnit chování druhých k dosažení svých cílů.
• Agresivita: Mohou být fyzicky nebo verbálně agresivní, pokud se jim něco nelíbí.
• Neúcta k autoritám: Mají potíže s respektováním pravidel a pokynů.
• Potřeba kontroly: Chtějí mít vše pod kontrolou a rozhodovat o všem.

Důsledky panovačného chování

Panovačné chování může mít negativní dopad na dítě samotné i na jeho okolí. Dítě může mít problémy s navazováním a udržováním vztahů, s učením a s přizpůsobením se společenským normám.

Jak pomoci panovačnému dítěti?

• Komunikace: Je klíčová pro budování vztahu s dítětem a pro řešení konfliktů.
• Nastavení jasných hranic: Dítě potřebuje vědět, co se od něj očekává.
• Rozvoj empatie: Je důležité učit dítě vcítit se do pocitů druhých.
• Spolupráce s odborníky: Pokud si nevíte rady, obraťte se na psychologa nebo pedagoga.

Rozvoj empatie: Je důležité učit dítě vcítit se do pocitů druhých.
Rozvoj empatie: Je důležité učit dítě vcítit se do pocitů druhých.

Role školy a společnosti

Nejen rodiče, ale i škola a společnost jako celek mají významnou roli při řešení problému panovačnosti. Je důležité vytvořit prostředí, které bude podporovat rozvoj sociálních dovedností, empatie a respektu k druhým.

Kniha Výchova panovačného dítěte

Nová kniha nabízí praktickou pomoc rodičům panovačných dětí. Publikace Výchova panovačného dítěte, která vyšla v nakladatelství Grada, se zaměřuje na porozumění příčinám panovačného chování a poskytuje konkrétní strategie pro jeho zvládnutí.

Kniha popisuje základní charakteristiky panovačných dětí a faktory, které se na vzniku této vlastnosti podílejí. Autoři se zabývají projevy panovačnosti, jako je nadměrná kontrola, manipulace, agresivita a neúcta k autoritám. Dále se věnují diagnostice panovačnosti a rozlišení mezi rysem osobnosti, důsledkem způsobu výchovy a symptomem závažnějšího onemocnění.

Kromě popisu panovačnosti se kniha zaměřuje na výchovu a podporu zdravého osobnostního rozvoje těchto dětí. Autoři nabízejí techniky zaměřené na rozvoj zdravé reflexe, porozumění emocím a získání konkrétních emočních prožitků. Důraz kladou na komunikační strategie v rodině i ve škole a na podporu dětí v jejich zdravém prosazování se a uplatňování jejich schopností a talentu.

Publikace je cennou pomůckou pro všechny, kteří se s panovačnými dětmi setkávají. Pomůže jim lépe porozumět této problematice a najít efektivní způsoby, jak s panovačnými projevy dětí zacházet a jak jim pomoci v jejich zdravém vývoji.

Praktické tipy pro rodiče - Ukázka z knihy Výchova panovačného dítěte:

Výchova s hranicemi jako prevence vzniku panovačnosti

V tomto výchovném stylu jde o nastavení výchovných hranic, mezí, v nichž se dítě může bezpečně pohybovat. Srozumitelně vysvětlujeme a zdůvodňujeme, kontrolou dáváme dítěti najevo, že jeho požadavky jsou důležité. Postupným rozvolňováním hranic vyjadřujeme důvěru v dítě a učíme jej tak postupně přebírat odpovědnost za sebe sama. I v tomto stylu lze vést dialog, respektovat potřeby a pocity dětí.

Příklady z praxe Rodič: "Nelíbí se mi, jaký tu máš nepořádek, vidím, že se učíš, tak až se doučíš, nezapomeň uklidit / budu rád, když uklidíš / prosím ukliď."

Velmi důležité je uvědomit si, že při hraničící výchově dítěte není smyslem jen vymezit takové hranice, kterým dítě s ohledem na svůj věk rozumí a v nichž je dítěti zajištěno bezpečí, ale brát ohledy i na to, aby dítě vědělo, na co se může těšit, co ho čeká. Ohraničenost cíle a jeho lákavost pro dítě tvoří velmi významnou strategii výchovného stylu.

Sebeotevření (otevřené sdělení svých pocitů)

Technika sebeotevření staví na otevřenosti, na schopnosti mluvit o sobě a lidem v okolí popsat své pocity. Právě tato otevřenost usnadňuje následnou komunikaci. Konflikt často vzniká z pouhého nedorozumění. V průběhu komunikace si druhá strana totiž vůbec nemusí uvědomit, že některé výroky či situace nám mohou být nepříjemné. Při výchově panovačného dítěte je velmi důležité takovému dítěti srozumitelně ukázat, jaké emoce v nás jeho způsob komunikace vyvolává. Zároveň považujeme za vhodné sebeotevření kombinovat se selektivní ignorací a otevřenými dveřmi.

Příklady z praxe

Dítě vztekle kope do dveří, že chce jít ven. Rodič: "Není mi příjemné, jak tu kopeš do dveří, za této situace ven nepůjdeme, můžeme jít později, až bude náš odchod klidný." (Rodič se pokusí emočně odpoutat od situace, ventiluje své emoce verbálně co nejdříve, ze situace odejde do jiné části domu/bytu.) Pokud se dítě neuklidní, je vhodné dál pokračovat v ignorování jeho projevů.

Co je ale velmi důležité: abychom v okamžiku, kdy dítě přijde "klidné" a komunikuje, jako by se nic nestalo, se tak chovali i my, nementorovali, nevraceli se k jeho záchvatu a konstruktivně reagovali na změnu v chování. Dítě např. přijde, že už ven jít nechce, ale požádá nás, zda bychom si nezahráli nějakou hru. Pokud tomu nebrání vysloveně nějaká závažná překážka (máme za deset minut odejít do divadla apod.), může rodiče reagovat takto: "To zní dobře, jakou hru bychom si mohli zahrát?" Nebo: "To je dobrý nápad, mám ale jen půl hodiny. Co bychom si zahráli? Pak musím připravit večeři, ale budu rád/a, když mi po hře s večeří pomůžeš. Můžeme při vaření hrát nějakou slovní hru. Mě by to určitě bavilo."

Více na www.grada.cz