Jak ženy klamou samy sebe? Tři falešná tvrzení o štěstí

"To nejde. Nejdřív musím…" tak zněla nejčastější slova jedné ženy, která chřadla přímo před očima. Nebylo divu. Z práce se vracela pozdě, každý den tam měla tolik toho, co ještě "musela". A doma to pokračovalo. Nezastavila se, a přitom jí stále připadalo, že nic nestíhá, že selhává…

"To, co chci, není důležité. Hlavně, když oni…"S těmito slovy zase jiná žena odkazovala na druhé. Nikdy pro ni na prvním místě nebyla ona sama, vždy jen lidé kolem. A tak nebylo divu, že ji zneužívali. Když někdo dává bez jakýchkoli mezí, pak přirozeně přitahuje ty, kteří berou bez jakýchkoli mezí.

"Bojím se, že…" Tak pro změnu začínaly všechny věty třetí ženy, která mě žádala o pomoc v minulém týdnu. V hlavě měla trvalou obavu, že pro okolí není dostatečná – že se znelíbí nadřízeným, partnerovi, dětem. Že musí vypadat ještě lépe, oblékat se ještě lépe, konat ještě lépe. Jinak ji někdo nahradí.

Tolik jen sporá ukázka několika žen, které za mnou přišly nešťastné, ačkoli dělaly všechno pro své štěstí. Víc nemohly, a přece to nestačilo.

Zapomínaly totiž na to základní – že jsou lidé.

Všechny role ženy

Ptáte se, kde se bere ten zvláštní ženský stihomam? Popíšu jen jeden z mnoha kořenů. Týká se žen, které v dětství slýchaly, že mají být hlavně "hodné holčičky". Ale co je to? Pro některé rodiče to znamená přednostně vnímat požadavky druhých, hlavně ten požadavek, jak by měla dle společnosti vypadat "ideální žena".

Přetlumočím většinový názor: Ideální žena by měla být mírná až pasivní, současně však družná až aktivní, nikdy ne zanedbaná, ozdobou muže, o které se ale současně dokáže postarat a také se orientovat na rodinu a mateřství. Ano, ideální žena je ta, která je zároveň: partnerka, manželka, matka, milenka, pracovnice venku, hospodyňka doma, zpovědnice, chůva, modelka, psycholožka i reprezentantka. Zapomněl jsem něco?

Zní ten výčet směšně? Ale je reálný. A mnohé ženy ho akceptují.

Přestože tyto společenské požadavky mají značné dopady na ženskou mysl.

Tři osudové sebeklamy

Ženy pak touží po štěstí, lásce a úspěchu, a přitom tomu všemu nevědomky zavírají dveře. Zodpovězme si tedy otázku: Za čím se vlastně některé ženy honí? Potažmo: Když už se za tím honí, proč je to nedělá šťastnými? To znamená: Vážně platí, že když ženy budou plnit všechny uvedené role, budou automaticky oceňované, milované, úspěšné, šťastné? A pokud ne, jak jinak by toho mohly docílit?

Věřte mi, že recept je jednodušší, než si myslíte. Je však třeba opustit tři zbytečné sebeklamy, kterým ženy rády podléhají:

1. klam: "Musím být dokonale krásná a atraktivní" (ženský příběh o potlačení přirozenosti)

"Mít se ráda taková, jaká jsem" – pro řadu žen téměř nadlidský úkol. Vím, o čem mluvím. Od rodičů či jejich dcer slýchám, jak dívky trpí před zrcadlem pro svůj vzhled – že nevypadají jako instagramové modelky, že jim tu a tam vykoukne špek, že postrádají společensky vyžadovanou výšku či míry, zkrátka že nepatří do správné škatulky.

K tomu se přidává kyberšikana. Stačí, aby umístily na sociální síť svou přirozenou fotografii, a bývají předmětem posměchu. Jak si můžeš dovolit nebýt VŮBEC nalíčená? Nebo naopak: Jak si můžeš dovolit být TOLIK nalíčená? Potažmo: Jak můžeš mít na sobě toto, a ne něco jiného? Zkrátka: Jsi ošklivá! Tlustá! Vyzáblá, kost a kůže! Jsi… doplňte cokoli, co štípne a dovede ublížit.

"Jak bych se mohla mít ráda, když se dnešnímu trendu krásy ani nepřibližuji?" Tak mi řada žen, bez ohledu na věk, společenské zařazení a přitažlivý vzhled, odpovídá na jednotnou otázku: "Máte se ráda? Připadáte si krásná?" Odpověď zní: "Ne, nejsem."

Přitom přijetí sama sebe je tak obohacující, a hlavně potřebné pro lidské štěstí. Navíc ženě pomůže, když si uvědomí, že muž vnímá víc než jen vzhled. Muž totiž registruje, má-li žena vnitřní dar – moudrost a krásu. Musí to registrovat. V těžkých okamžicích, kteří mají bolestínci spoustu, totiž právě taková žena dokáže o muže pečovat, objímat ho, být vůči němu jemná, křehká a zranitelná (ideální pro muže). A přitom mu stíhá imponovat – taková žena totiž disponuje emoční silou, kterou zraněného muže podpoří, nasměruje a vede. Zkrátka: Vnitřně krásná žena má v sobě to, co muže učiní šťastným. A on to ví.

Vším uvedeným žena dodává teplo domovu. Proto se jako muž ptám: Proč se, ženy, tak často podceňujete? Proč v klamném pocitu, že nejste dostatečně přitažlivé, toužíte porazit dokonce samu přírodu, investujete do umělých přídavků vlastního těla? Nic proti tomu, pokud vás to dělá šťastnějšími a zdravějšími, ale vy se potom často ještě více hroutíte, že opět nesplňujete čísi normy? Co se kdy ve vaší minulosti stalo, že nejste samy se sebou spokojeny?

I proto se ve své knize Hara hači bu zabývám uzdravením vnitřního dítěte a přenastavením mindsetu, proto se dotýkám zápisů uložených hluboko v podvědomí. Vnímám totiž, že často máte vůči sobě nerealistické nároky, což pak jen zvyšuje váš stres a frustraci. Pokud totiž nedokážete svým či cizím představám dostát, ztrácíte přirozenost, lehkost a vnitřní sílu a snižujete svou hodnotu. Přitom právě a pouze ve své přirozenosti se vy, ženy, cítíte dobře a šťastné. Pochopte, prosím, jak to myslím: Je zcela v pořádku o sebe pečovat a ukázat světu co nejlepší verzi své osobnosti. Svým vzhledem přece reprezentujete sebe a projevujete úctu druhým, budiž. Ale nic se nemá přehánět a tato stěžejní součást ženství by měla probíhat s lehkostí a elegancí.

Moje doporučení:
Odpovězte si na tyto tři otázky, týkající se vašich rolí v životě:
1. V jaké konkrétní roli se cítíte dobře?
2. V jaké vnímáte svou nejlepší přirozenost?
3. Proč jste doopravdy nespokojené?

Na jakémkoli vylepšení vzhledu není nic špatného, pokud to zvýší vaše sebevědomí a dodá vám to psychickou pohodu. Ale pokud tím naopak potlačujete svou přirozenost a dáváte samy sobě najevo, že "nejste dost dobré", stáváte se naopak nesvobodnými, hysterickými a nešťastnými.

Proto: Zkuste se na sebe podívat jako na krásnou ženu, která je krásná již z podstaty. Začnete se mít rády. Začnete vidět více své přednosti než nedostatky. Toto je myšlení SKUTEČNĚ ÚSPĚŠNÝCH žen – úspěšných ve své roli. Věřte mně, chlapovi, že žena a její přirozenost jsou symboly krásy již samy o sobě. Už tím, že jste každá úplně jiná, jste vlastně všechny jedinečné a zajímavé. Právě to, čím se lišíte od druhých, vás dělá originálními a nevšedními.

Proč se tedy snažíte být naopak všechny stejné, proč utrácíte horentní sumy za to, abyste se unifikovaly, proč se děláte umělými a nezajímavými? Chcete být přirozeně krásné, ale přitom svou přirozenou krásu potlačujete. Má to logiku? Vaším cílem přece nesmí být umělá fasáda za každou cenu. Nehledejte štěstí v různých továrnách na dokonalost, abyste se pak dál trápily, hledaly štěstí stále někde vně (mimo vaši osobu).

Mrzí mě, když věříte své "pravdě", a přitom vaše představy o skutečné ženské kráse, vnímané muži, jsou velmi zkreslené. A nejde tady konkrétně o mě. Výsledkem je bohužel VÁŠ smutek, VAŠE prázdnota, VAŠE nenaplnění.

Chcete být skutečně šťastné a svobodné? Pak si stačí uvědomit, že krásné už dávno jste. Jen to nevidíte.

Pamatujte si, prosím:
● Vnitřní spokojenost vytváří pozitivní náhled na sebe sama.
● Zaměřujte se víc na cíle, se kterými se skutečně identifikujete, a na touhy, které můžete opravdu naplnit.
● Věnujte energii něčemu, co se ve skutečnosti nemíjí účinkem.

A proto, ženy, buďte přirozené. Budete šťastnější a úspěšnější. Bez pozitivního vnitřního nastavení vám pozitivní vnější zdroje nepomohou. Nastavte si krásu nejdříve uvnitř – nejenže tam je největší zdroj vašeho sebevědomí, ale tento zdroj je i trvalého charakteru. Stavte na přirozenosti. To je jediná cesta ke štěstí, vnitřnímu klidu a ženské síle. Věřte mi: Jen až se dokážete přijmout takové, jaké jste, a ze své odlišnosti uděláte přednost, se budete cítit sebevědomé, šťastné a úspěšné. Příště se zaměříme na další ženský klam.

Text: Petr Casanova